Dělávám rozhovory s pamětníky na své vesnici a ti často říkají, že jejich děti a vnoučata se o historii své rodiny a obce nezajímají. Přitom jednou bohužel přijde den, kdy se již nebudou moct zeptat babičky či dědy, kde vyrůstali, co si v životě přáli a jak se jim to splnilo; v jaké vyrůstali době; jaká byla jejich rodina, kterou už nemohou sami nikdy poznat.
Uchovejte vzpomínky svých (pra)rodičů a známých, nečekejte, až bude pozdě. Někteří se mohou zdráhat mluvit, protože si uvědomují výpadky paměti, nebo se za nějakou část života stydí. Podpořte je a nemějte snahu vše zjistit za jedno odpoledne. Skládejte příběhy do rodinné mozaiky postupně.
Přinášíme vám pár ověřených tipů, jak na to.
Nová fotografická kniha
Možná takovou máte doma s fotkami svých dětí nebo z dovolené. Nechte si naskenovat (nebo si doma naskenujte) staré fotografie z alba a požádejte rodinu, aby doplnila příběhy, které se s nimi spojují. Vznikne tak krásná kniha vyprávění a už nebudete muset procházet rodinná alba plná pro vás cizích lidí.
Povídání u kávy
Udělejte dobrou kávu, pohodlně se posaďte a zapněte diktafon. Povídejte si o mládí, o rodině i práci. Neskákejte vypravěči příliš do řeči, protože i příběh, který znáte, je potřeba zaznamenat, a příběh, který zní banálně, možná nakonec povede do nečekaných míst.
Pár praktických tipů: Mluví-li třeba váš děda nahlas a srozumitelně, bude vám stačit k nahrávání chytrý telefon, ale diktafony mají výrazně lepší kvalitu záznamu, lépe zaznamenají hlas i s ruchem okolo. V každém případě si ale nahrávání a pak kvalitu záznamu dopředu ozkoušejte. Natočte zařízení směrem k vypravěči a občas záznam zastavte, uložte a poté znovu zapněte. Pokud by se snad nahrávání zastavilo a vy si toho nevšimli (pozor i na dostatečnou baterii), nepřijdete o hodiny příběhů.
Co potom se záznamem? Uložte ho na bezpečné místo – poradí případně mladší v rodině, dobré jsou online uložiště (např. Google Drive), odkud vám nic nezmizí, i kdybyste přišli o počítač. Až budete mít dostatek času, můžete si záznam znovu pouštět a přepsat ho. K tomu lze použít i automatické programy (např. Transkriptor nebo Beey)… a jednou z toho někdo třeba vytvoří pěkné psané příběhy.
Psaní deníku
Dejte prarodičům jako dárek prázdnou knihu, do které mohou psát své příběhy sami. Je to dobré doplnění, i když vám budou osobně vyprávět – mohou si vzpomenout na další detaily třeba později. Pokud rádi používají počítač, můžete jim i tam založit dokument, který bude právě k deníku určený.
Pokud oceníte větší podporu v tom, na co se ptát a jak vyprávění strukturovat, vyzkoušejte tyto deníky “Babičko/Dědečku vyprávěj“. Pokud to chcete vzít komplet do svých rukou, vystačí např. klasické kvalitní zápisníky Moleskine. V každém případě doporučujeme vybrat deník s pevnou vazbou.
Paměť národa
Máte v rodině zajímavé silné příběhy z 20. století? Možná bude stát za to je zdokumentovat rovnou profesionálně a pro širší veřejnost pod hlavičkou iniciativy Paměť národa. Jejich dokumentaristé se snaží zachovat pro budoucí generace vzpomínky lidí, kterým pro jejich přesvědčení nebo původ měnil komunismus a nacismus životní cesty.
Máme s Pamětí národa osobní zkušenost, byli velmi vstřícní a profesionální, vyprávění pratety jsme zvládli nahrát za dvě odpoledne, jen krátce před tím, než se jí výrazně zhoršilo zdraví i paměť. Dnes jí její vlastní vyprávění pouštíme a ona si tím spokojeně oživuje paměť a vzpomíná.
